Dobytí Králova přístaviště a oslavy
Královo přístaviště padlo. Nesl se z něho prach a dým. Pro měšťany a jiné obyvatele města to možná budou lepší zítřky, ale během bitvy o Královo přístaviště spousta z nich ztratila své blízké a také své domovy. Mnoho dobrých mužů padlo za šíleného krále. A teď, teď se budou klanět novému.
Hrdý lord Eddard Stark, který bojoval spíše kvůli odplatě a cti než slávě, nechal Jaimeho Lannistera, od dneška zvaného Králokata, hlídat dennodenně. Sice to byl nepřítel, ale zabil svého krále, kterého měl chránit, a tudíž prokázal loajalitu vůči vzbouřencům. Eddard ho ale za jeho činy stejně nechal střežit a omezil mu pohyb do té doby, než bude zvolen nový král, a ten už si o tom rozhodne, jak uzná za vhodné.
Rozezněly se rohy a Eddard se podíval pře hradby. Viděl, jak se blíží vojsko. Z více znaků, které neslo, byl nejvýraznější vzepřený jelen na zadních. Ten v celém vojsku na praporcích převládal. Eddard vydal rozkaz otevřít bránu. Vojsko by si přes díry v hradbách, které nadělal Eddard a jeho armáda při obléhání, našlo cestu, ale jelikož to byli spojenci Eddarda, mohli v klidu a míru projít bránou.
Eddard slezl z hradeb a zašel do stáje. Vybral si hnědého hřebce, který vypadal nevyčerpaný a v nejlepší kondici. Vyjel ze stáje přes nádvoří k hlavní bráně, která už byla otevřená. Když už byl pár metrů před bránou, jeden z jeho kapitánů ho zastavil křikem
„Pane. Nějaké nové rozkazy?“ Eddard prudce zastavil koně.
„Najděte všechny poslední Targaryeny. Ti, kteří se vzdají, ať jsou ušetřeni. O nich rozhodne nový král.“
„Ty jsi náš nový král. Dobyl jsi město. Vezmi si svůj Trůn.“
„ Ne teď, není vhodná doba. Je toho ještě spousta, co se musí vyřešit.“ s těmito slovy projel bránou a řítil se k armádě. Vpředu armády Jelenů jel sám lord Robert Baratheon s jelenem na štítu, u opasku dlouhé kladivo a na hlavě přilbici s parožím.
Eddard slezl ze svého koně a Robert též. Oba si sundali své přilbice a poplácali se po zádech.
„Rád tě vidím, Nede.“ začal Robert.
„Já tě zas vidím rád živého.“ usmál se Eddard. „Přišel jsi ale pozdě. Město už je naše.“
„Áh, zlovlci mi zase sebrali všechnu slávu.“ začal se smát Robert. „Můj bratr Stannis mi odepsal, vyrazil se svojí armádou proti Dračímu kameni a poslednímu zbytku odporu Targaryenů. Té špíny.“ odplivl si.
„Promluvíme si o tom uvnitř. Tvé vojsko určitě neodmítne odpočinek a nějaké to jídlo, které najdeme ve městě.“
„To teda ne. Ani já neodmítnu sklenku vína. Spíš soudek.“ tentokrát se Robertovým slovům usmál i Eddard.
. . .
Eddard si pro sebe zabral jednu z komnat, kde se rozhodl strávit noc. Z nelítostného boje byl unaven a chtěl nabrat nových sil, aby se mohl vrátit ke své ženě a malému synkovi Robbovi. Slunce už zapadlo, když tu najednou někdo zatloukl na dveře. Ned sebou prudce trhnul, sjel chodidly na studenou zem. Nazul si boty a šel otevřít.
Venku stál Robert s nějakou děvečkou.
„Nede, pojď. V trůnním sále je slavnost na tvoji počest. Nesmíš tam chybět.“
„Jsem unaven. Chci se vyspat, než vyrazíme proti zbytku odporu.“
„Vyspat se můžeš potom. Teď pojď slavit naše vítězství, Nede, nebo tam nezbude žádné víno a to bych tě pak proklel.“ Eddard dal na slova svého přítele a rozhodl se, že si s ním jednu sklenku vína rád dá.
Prošli jednou chodbou, pak další. Přes točité schodiště, celou cestu Robert něco té děvečce šeptal do ucha a oba se culili. Když otevřeli dveře trůnního sálu, Robert se otočil k Nedovi a řekl
„Tohle je lady Viela, …“ ztlumil hlas „ … tajná milenka Šíleného krále.“ pak přišel blíž k Nedovi a pošeptal mu do ucha „Ukázala mi tajné chodby, o kterých ji řekl Aerys. No prostě se vzdala, jestli víš jak to myslím. Tobě ještě taky dobře poslouží.“ s úsměvem na tváři Robert odešel, než stačil něco Eddard říct.
„Těší mě, lorde Starku.“ usmála se Viela. Nejspíš vůbec není urozeného rodu. pomyslel si. Ned rozhodně nebyl povahy jako Robert, který myslí jen na víno a ženy. Viela podala Eddardovi sklenku a sama si také jednu vzala. Ned se rozhodl neodmítnout. Spolu se napili a Viela vybídla Eddarda, ať vypráví o tom, jak se sem dostal. Eddard teda nakonec mluvil a mluvil.
Pili už třetí sklenku a Eddard vybídl Vielu, ať zase chvíli mluví ona. Vyprávěla mu svůj příběh o tom, jak se seznámila s Aerysem, jak ji vzal mezi urozené dámy i o tom, jak si ji vzal do postele. Při těch slovech se trošičku začervenala. Eddardovi se po dalších skleničkách začala motat hlava. Možná to bylo způsobeno i únavou z boje. Rozloučil se s Vielou, která se nedala jen tak odbít, a šel zpět do svých komnat. Svlékl se a ulehl do své péřovaté postele. Víno udělalo své a on tvrdě usnul.
Po druhé ho něco vzbudilo, jako kdyby ho někdo vzal jílcem mečem po hlavě. Cítil v sobě víno. Dveře se otevřely a dovnitř vběhla lady Viela. Skočila na postel nohama obkročmo, takže měla slušného Eddarda pod sebou. Eddard se chtěl posadit a ji dát dolu ze sebe, jenže víno udělalo své. Ona ho jednou rukou srazila zpět na postel a pořád se chichotala. Eddard se sotva bránil. Začal si vyčítat, proč to víno pil. Viela mu rozšněrovala kalhoty a začala ho hladit. Poté si sundala svršek a Eddard zapomněl na rodinu a přestal se bránit. Začal si to užívat. Když byl hotov, upadl do spánku a zbytek už si nepamatoval.
Příštího dne Vielu nikde neviděl. Když se zeptal Roberta, jestli vůbec Viela existuje a jestli se mu to jenom nezdálo, Robert přikývl, že se to opravdu stalo. Eddardovi začalo docházet, že to byla dívka lehkých mravů koupena Robertem, aby se trošku odvázal.
. . .
Králem byl zvolen Robert a Eddard se rozhodl vrátit domů na Zimohrad za svoji ženou Catelyn a dětmi. Armáda už byla připravena k odjezdu. Lord Eddard Stark byl ve své zbroji a se svým mečem také připraven k odjezdu. Zrovna když se rozloučil s Robertem, přišla za ním jakási žena.
„Můj pane, lord Eddard Stark?“
„Ano, to jsem já. Co potřebuješ?“
„Promiňte, že vás vyrušuju, ale má paní Viela mě posílá i s vaším synem. Jmenuji se Wylla, jsem jeho kojná.“
„To bude nějaký omyl. Mám jen jediného syna a ten je na Zimohradu. Tohohle pošli za jeho matkou.“ Eddard celý rozhozený touto zprávou zamířil ke svému koni.
„Pane, jeho matka je pryč. Jela domu ke svému panu otci, nejvýznamnějšímu lordu z Braavosu.“
Lord Eddard se zamračil a přikázal jednomu z mužů, aby Wylle přichystal koně. „Postaráš se o toho kluka, než vymyslím co s ním. Na Zimohrad nemůže!“