Interview s Bryanem Cogmanem

⋅ Napsal(a)

Cítila jsem zadostiučinění, když se ve finále objevila Ros jako důležitá postava a chtěla bych se zeptat, jak došlo k tomu, že se stala z nejasné zmínky v knihách někým, s kým mistr špehů Varys mluví jako s partnerem a ne jako se „sbírkou výnosných děr“.

To je zvláštní přínos Davida [Benioffa] a Dana [Weisse]. Ros v knihách ani neexistuje. V původním pilotu to byla zrzavá děvka číslo 1. V úplně prvním konceptu byl Tyrion v bordelu v Králově přístavišti, kde je představený a dozvíme se pár informací o Jonu Arrynovi. Z důvodu omezeného rozpočtu pilotu jsme si nomohli dovolit záběry ani lokace z Králova přístaviště, takže to skončilo tak, že Tyrion opustil královský průvod a zkouší najít zimohradský bordel… tak se objevila děvka Ros…

Co se týče druhé série – v knize je postava jménem Alyaya, kterou jsme nakonec nezachovali. Věděli jsme, že Ros by mohla zastat její funkci v druhé části série, kdy si Cersei myslí, že chytila Tyrionovu přítelkyni, ale ve skutečnosti chytila Ros, aniž by věděla, kdo to je. Je to jedna z věcí, která se přihodila jen náhodou. V druhé knize Tyrion pronese větu: „Ach, měli bychom Joffreymu najmout děvky, možná by ho to trochu zchladilo.“ Pomysleli jsme si, že tu scénu musíme vidět. A co se z toho stalo byla ta hrozná scéná, scéna horší než cokoliv jiného v seriálu, kdy si Ros a Daisy musejí ubližovat pro Joffreyho úchylné potěšení. Další věc, kterou jsme tak nějak vpravili do seriálu je rivalita mezi Malíčkem a Varysem… Ros se zdála jako dokonalá osoba, kterou může Varys využít v Malíčkově společnosti… Přišla za Malíčkem, věřila mu a myslela, že mezi nimi vládne porozumění a bylo jí hrubě připomenuto, kým vlastně je a kým je v Malíčkových očích.

Ros je zdrojem emocí v seriálu, zranitelnosti a reakcí, ale vidí toho víc, než si všichni ostatní myslí.

Ano, jsem rád, že ji tak vidíte. Ve fanouškovské komunitě existují na Ros různé názory, což je myslím k Esme [Bianco] nefér, protože v té roli odvedla úžasnou práci…V Králově přístavišti obvykle události vidíte očima šlechticů a Ros poskytuje pohled do sociální třidy, kterou si jsou tak jistí. Druhá děvka, Daisy, taky odvedla fantastickou práci. Takovým divným způsobem je její příběh bizardní verzí příběhu Sansy. Obě přišly do hlavního města s velkými sny a určitou představou, romantickou vizí. Vidíte Daisy, jak se prochází po bordelu a je to, jako by byla v Disneylandu. “Tohle je třída! Tohle je konečně bordel na úrovni!“ Ale neuvědomuje si, že ten bordel na úrovni je nejspíš to nejhorší místo, kde by mohla pracovat. Smutný dějový oblouk.

Tyrionovy sympatie pro sexuální pracovnice jsou pokládány za symbol toho, že je to hodný chlap. Ztotožňuje se s ženami, vyvrheli, s lidmi, kterými vysoká společnost pohrdá. V téhle sérii je naznačeno, že je v tom určitá naivita. Posílá Ros a Daisy zchladit Joffreyho a Joffrey je nakonec mučí.

Na Tyrionovi mi přijde zajímavé, že z Lannisterů projevuje největší soucit, nejvyšší empatii. Ale je to pořád Lannister. Pořád si od sebe bude nižší třídu udržovat na délku paže… jako Lannister využívá svou pozici, když je to zapotřebí a dokáže se chovat sobecky. Není to nutně takový ten typ rytíře na bílém koni. K děvkám projevuje empatii a cítí k nim soucit, ale nevěří jim. O své první ženě Tyše zjistil, že je ve skutečnosti děvka, ale emocionálně do ní investoval a vyrvalo mu to srdce z hrudi. Přimělo ho to děvkařit ještě víc, než se objevila Šae a on zjistil, že se začíná znovu zamilovávat. A to ho děsí, i když cíti, že Šae je na tom stejně. Nechce tomu doopravdy věřit vzhledem k tomu, co se v minulosti stalo. Ta scéna v posledním díle, ta krásná scéna, kdy se Tyrion zhroutí v náruči Šae, je pro mě – nevím, na co myslel Peter – chvíle, kdy přijal, že Šae k němu chová stejné city jako on k ní. Ale nemůže před tím utéct.

Všichni tři potomci Lannisterů přicházejí na to, že jejich pozice mají svá omezení. Chci zmínit scénu Jaimeho Lannistera s Brienne, kdy jsou na útěku do Králova přístaviště a narazí na starkovské vojáky, protože byla tak zábavná a tak zlá. Jaime neměl zrovna nejvolnější sexuální život, přesto jí dělá návrhy.

Pokud si vzpomínate, v první sérii, když se snažil škádlit Catelyn, tak jí říká “Pokud se ti stýská po Nedovi, mohl bych se o tebe postarat.” Ví, že je nejpřitažlivější muž v Sedmi královstvích a používá to jednak jako zastrašování a jednak se tak snaží ujasnit si, s kým má tu čest. Je to pro něj přirozené, ale jsou to do určité míry pouze řeči. Ve skutečnosti nemá ponětí, co si myslet o Brienne, která ho neustále překvapuje.

Myslím, že je důležité, že ti muži, co udělali ty hrozné věci holkám z taverny, byli Starkovi muži, bylo důležité ukázat, že odporné věci ve válce dělají všechny strany.

Brienne je tak trochu opakem Ohaře.

Rozhodně. S Brienne se to má podobně jako s příběhy Sansy a Daisy. Je to o představě, jaké věci budou. Brienne si představovala, že bude sloužit slavnému králi a sloužit dobré věci. Stále slouží dobré věci, ale ocitla se v příběhu, kde ušlechtilé ideály neexistují.

Když už mluvíme o pohádkách, chci se vrátit k Robbově svatbě. Promluvme si o Talise, se kterou se oženil. Je to nová postava, někdo z části světa, kterou jsme ještě neviděli.

Věděli jsme, že chceme Robba víc ve středu dění. V knize se vyjma prvních kapitol neobjevuje. Ve třetí knize se už objeví ženatý. Věděli jsme, že chceme vyzdvihnout vztah Robba a Catelyn. Věděli jsme, že zobrazení Waldera Freye a svatba s jinou ženou bude součástí příběhu. Původně to byla Jeyne Westerling. V knize Jeyne ošetřuje jeho zranění, Robb se dozvídá příšerné zprávy, stráví spolu noc, aby se vypořádali s jeho smutkem, a on se s ní potom ožení. V seriálu to není jen o tom, že z té dívky dělá počestnou ženu, ale zamiluje se do ní a zvolí si lásku nad povinností, což je v sáze opakující se téma. Mistr Aemon říká Jonu Sněhovi, že láska je smrtí povinnnosti.

Hra o trůny má fanoušky, kteří nečetli knihy a nikdy ani nebudou, ale máte zároveň fanoušky, kteří jsou posedlí zachováním textu. Nejspíš cítíte, že nemůže uspokojist jednu nebo druhou skupiny, ale že musíte uspokojit sebe.

Je to křehká rovnováha. Milujeme ty knihy. Kdyby to tak nebylo, nikdo z nás by tu nebyl. Zároveň ale seriál musí být pro každého. Pokud příběh zpracováváte pro televizi nebo jen myslíte na to, že s trochou štěstí uděláme několik řad, musíte si vybrat, kde chcete mít určité postavy, kde budou určité informace mít největší smysl. Nespojitá zmínka o postavě v druhé epizodě série, která se nezúročí až do páté řady seriálu není ta nejlepší volba. Je to zrádné a je to pro nás výzva.

A George přišel s tak bohatými příběhy v pozadí a mytologií, tisíci a tisíc lety mytologie. Jenže jak to shrnul David, seriál by se zhroutil pod váhou toho všeho… Jedním z důležitých témat Georgových knih je vztah postav k tomu, co se stalo v minulosti a já chci, aby to bylo důležité téma i v seriálu. Silněji se to myslím projaví s tím, jak bude seriál pokračovat. Mít dlouhé promluvy o dávno mrtvých postavách hned na začátku seriálu by možná bylo zajímavé, ale nesloužilo by to dramtickým účelům. Takže musíte vybrat chvíli, kdy dění z minulosti ovlivní současné dění, a dosadit tam onu informaci.

Připadá mi, jako někomu, kdo tyto knihy četl jako svaté písmo, že je to experiment s tím, jak velký svět televize dokáže pojmout a jaké množství informací televizní diváci unesou.

Tohle je součástí našich velkých debat o každé dějové linii. Diváci toho unesou hodně a upřímně jsem byl překvapený, kolik toho unesou. Nemyslím, že by to nutně dělalo dojem na lidi, jako je moje matka, která normálně takovéhle věci nečte, ale chápou to a neztrácejí se.

S představováním postav jste ještě rozhodně neskončili.

Každý rok si říkáme „možná jich nebude tolik“. Počítám postavy pro třetí řadu a říkám si „Ach Bože“. Polovinu postav představených v druhé knize jsme přesunuli do třetí řady, jako Reedovi. Nebo rodinu Catelyn, jejího bratra a strýce, kteří se objevili v první knize, ale my jsme si je šetřili. Je to o tom, kdy budou pro příběh seriálu nejužitečnější.

Myslím, že základní kameny příběhu jsou v seriálu všechny, ale s některými detaily jsme si pohráli z různých důvodů. Někdy kvůli rozpočtu, někdy z kreativních důvodu. Tak jako se smrtí Sera Rodricka.

U pilotu první série jsem to byl já, kdo křičel, když se něco měnilo. Část mojí práce na začátku byla v tom, že jsem ty knihy četl znova a znova. Během psaní první série a práce s Davidem a Danem jsem se naučil, že kniha a seriál musejí být dva oddělené vesmíry. Samozřejmě že ty knihy jsou svaté písmo. Pokud se podíváte od začátku do konce na druhou sérii, tak to v podstatě je druhá kniha. Byla v ní spousta odboček a změn, ale pokrývá většinu příběhu a emotivního dopadu druhé knihy. Něco jsme si nechali na později. Něco muselo být vyškrtnuté. Něco muselo být změněno. Ale do třetí sérii vstupuje zhruba ze stejné pozice, v jaké je čtenář na konci druhé knihy.

Tohle jsem se musel naučil. Je v pořádku, že se Jojen a Meera neobjevili v druhé sérii, protože z mnoha důvodů jsme potřebovali zpomalit Branovo povědomí o tom, co se s ním děje… Arya je v téhle fázi příběhu v knihách větší zabiják, počet mrtvol na jejím kontě je vyšší. Zpomalili jsme ten vývoj, protože přemýšlíme o několika řadách seriálu.

Když mluvím o změnách, nikdy to není ve stylu „naše verze je lepší než ta knižní“ nebo „to v knize nefungovalo“. To bych nikdy neřekl. Já ty knihy miluju, jak je to jenom možné. Musím. Pořád si v nich čtu. Kdybych je nemiloval, cítil bych se hrozně. Tohle je nejlepší práce na světě, nejúžasnější sbírka hraček. Tohle je druh příběhů, které stojí za to vyprávět. Opravdu mě těší, že když si seriál našel publikum a vede si dobře, můžeme uvažovat o tom, že celý příběh přeneseme na obrazovky od začátku do konce. Jsem vděčný, že seriál si v současnosti našel publikum, které nám dovoluje vypravět tyhle příběhy.

Zdroj: ‘Game of Thrones’ Story Editor Bryan Cogman On the Second Season, Adapting Books He Loves, and the Show’s Secret Main Character ~ Alyssa Rosenberg
Překlad: svoa00