Hra o trůny – grafický román, svazek 1 /recenze/

⋅ Napsal(a)

Sága Píseň ledu a ohně od G.R.R.Martina je poslední léta na nebývalé vlně masového zájmu, zaviněné ponejvíce sérií vysílanou HBO. A aby těch vjemů a dojmů nebylo málo, nakladatelství Egmont nám servíruje komiksovou adaptaci Daniela Abrahama a Tommyho Pattersona. Takže už poněkolikáté: Zima se blíží.

Příběh netřeba odvyprávět, neboť je už i samotným GRRM v předmluvě předpokládáno, že si komiks užijete jako třetí vjemový vstup po přečtení knihy a zhlédnutí seriálu. Martin se v předmluvě přiznává i k velké sympatii ke komiksům a odůvodňuje, proč do tohoto projektu šel. Nutno tedy jen podotknout, že první díl komiksové ságy zahrnuje děj od prologu k Danyinu těhotenství. A že to bude cyklus jak hrom! Pokud první svazek zahrnuje šest kapitol ze čtyřiadvaceti, celá sága Písně by mohla mít v komiksové podobě osmadvacet (a možná více) svazků. To je věru běh na dlouhou trať.

Vrchním mistrem kreslířem se stal Tommy Patterson a jeho výkon ve svazku je nadmíru uspokojivý. Spolu s Abrahamem se vydali jinou cestou než scénáristé HBO a udělali dobře. Jejich Jiní jsou stejně tak elegantní jako nebezpeční, Železný trůn vypadá téměř kyberpunkově, Dany má opravdu fialové oči a hlavně se drželi věku hrdinů podle ságy a tak se Eddardovi a Catelyn dá věřit těch třicet až pětatřicet let, Jon i Robb jsou náctiletí chlapci a Sansa s Joffem lehce v pubertě. Sandor Clegane je tu ještě víc znetvořen než v televizi. Kdo ale vyznívá trošku rozpačitě, je Robert. Jeho koruna má obří paroží a tak se stává nechtěně komickou postavičkou a králi se přece neposmíváme, vy syčáci. Nahota i krev jsou přesně tam, kde mají podle knihy být a ne nikde navíc, postavičky se velmi čitelně ksichtí, pláčou, křičí, smějí se. Co ale Patterson zvládá na výbornou, jsou koně. Danyina stříbrná, koně ve skupině, koně osamoceně, na ty je radost pohledět. Zlovlci na pár obrázcích dopadli trochu hůř, někdy mají hranatější obličeje, ale není to úplně tragické. Patterson též bravurně zvládá davové scény (příjezd krále a hostina na Zimohradu), souboje mají příjemnou dynamiku. A dračí vejce jsou jedním slovem půvabná.

S problémem POV různých postav se tvůrci vypořádali velmi jednoduchým a přitom elegantním způsobem a to barevným podkladem textových panelů. Danyino POV je fialové, Tyrionovo rudé, Branovo zelené, Eddardovy scény mají hnědý nádech, Jonovy šedý, Cat vyfasovala modrou, Sansa žlutou a Arya oranžovou. Abrahamův cit vypíchnout pro děj ty nejdůležitější momenty a nedopustit, aby se na nelogičnostech zhroutil jako domeček z karet je velmi vytříbený. A kde dialogy nestačí, Patterson vše vyřkne svojí kresbou, jako třeba u prvního setkání Dany s Drogem nebo část souboje Cat s nájemným vrahem.

Lehce za uši by však zasloužil překladatel. Pokud se podle textu v tiráži držel překladu paní Březákové, proč je tedy část místních názvů (Trident, Eyrie) nepřeložen, část přeložena jinak? Bouřlivý není tedy konec ale kraj, ocel není valyrijská ale valyriánská, ser Barristan Selmy není Chrabrý ale Smělý… drobet to popouzí.

Závěrečná část svazku, tak jako to bývá tradiční u amerických souborných vydání, nám umožní nahlédnout „do kuchyně“. Přes nadšené úvody od editorky, scénáristy a výtvarníka se dostaneme k výňatkům z Pattersonova skicáře s nepoužitými návrhy, pár dovysvětlení k několika klíčovým scénám a výběru nejoblíbenějších scén samotným výtvarníkem.

Abraham s Pattersonem odvedli kus práce, ale ještě větší kus je čeká. Už teď můžeme polemizovat o tom, jak se vypořádají s mnoha tragickými a velkolepými scénami nejen ve Hře o trůny ale i v dalších dílech, jaký vývoj absolvují společně s postavami sami tvůrci? Pokud ale tak jako seriál případně přiláká k původní sáze další čtenáře, je komiks i v tomto užitečným počinem.

Recenzi pro Ice & Fire napsala Vlcacka, za což jí patří velký dík. Ukázku z díla najdete na stránkách Egmontu.


Další recenzi najdete třeba na Aktuálně.cz.