Curriculum Vitae

⋅ Napsal(a)

Životopis George R.R. Martina, stvořitele světa ledu a ohně, a výčet ocenění, která mu byla udělena.

Pokud bychom chtěli přirovnat život George R. R. Martina k písni, pak by to asi byla píseň s několika slokami, z nichž každá je o něčem jiném a obsahově spolu příliš nesouvisí.

První sloku načal 20. září 1948, kdy se narodil ve městě Bayonne – nikoliv ovšem ve Francii, ale v americkém státě New Jersey. Už jako chlapec produkoval, prodával a četl svým vrstevníkům příběhy o příšerách. Když na vysoké škole studoval novinařinu, pokračoval v psaní, teď už pro komiksové fanziny. Školu dokončil v roce 1972, ale to už měl za sebou povídku The Hero (vyšlo v : Galaxy, únor 1971).

Druhá slokaby se dala označit jako učednická léta. Po několikaleté zkušenosti v zaměstnání učil dva roky novinařinu v Iowě a do poloviny osmdesátých let působil jako autor na volné noze. Jeho povídky zaujaly – ale zaujaly hlavně insidery, účastníky Worldconů či kolegy spisovatele. Dlouhá povídka A Song for Lya získal Huga (1974), za povídku Sandkings (1980) získal nejenom Huga, ale i Nebulu. Třetího Huga si na poličku postavil za krátkou povídku The Way of Cross and Dragon. Následovala Nebula za Portraits of His Children (1986). Seznam cen je třeba ještě doplnit o další položky, byť zazněly již mimo druhou sloku: Bram Stocker Award za The Pear-Shaped Man (1988), World Fantasy Award za novelu The Skin Trade (1989) a o zatím posledního Huga za Blood of the Dragon (1997). Locus Award sice není příliš známá cena, ale i ona patří ke kvalifikovaným hodnocením v žánru – a G. R. R. Martin ji získal cekem desetkrát. Součástí druhé sloky jeho života byl i krátký avšak neúspěšný pokus o duet, který skončil rozvodem v roce 1979.

Třetí sloka Martinova života netrvala tak dlouho, jako ty předchozí – ale o to víc se naučil řemeslu. V roce 1986 se stal členem štábu seriálu The Twilight Zone, kde odpovídal za tvorbu a přípravu námětů. Pak přešel do štábu Beauty and Beast (1987-1990), kde se podílel jak na psaní, tak i na dramaturgii a produkci vůbec. Pilně pracoval, psal vlastní náměty, zpracovával nápady své i jiných, učil se šetřit slovy při psaní scénářů. Pořádal také svazky Wild Cards – monumentální sérii celkem patnácti knih, odehrávajících se ve společném světě sdíleném více autory. Práce pro film ho však neuspokojovala. Stručnost, kterou si vyžadují filmové scénáře, ho sice naučila práci s textem, ale neumožnila mu rozvíjet styl, který stál za jeho Hugy a Nebulami. Jako autor se musel se podřizovat dalším tvůrcům v řadě – dramaturgům či režisérům. A hlavně – jeho přirozeným prostředím bylo a je psané slovo, kniha.

V roce 1991 začal čtvrtou sloku svého života, sloku ledu a ohně. Tehdy pracoval pro televizi, ale svůj tvůrčí přetlak začal kompenzovat psaním A Game of Thrones (1996). Hra o trůny se stala jeho posedlostí, příběh ho lapil tak, že když ho odložil kvůli jiným (placeným) povinnostem, točil se mu v hlavě cestou ze studia domů či ho probouzel ze spánku. Začal přemýšlet o trilogii, ale již v momentě, když skončil první knihu, věděl, že v hlavě nosí ne dvě, ale aspoň pět dalších knih. Za excerpci ze Hry o trůny dostal svého čtvrtého Huga. Druhý díl – A Clash of Kings – vyšel v roce 1999 a koncem listopadu minulého roku pak díl třetí, A Storm of Swords. Pak budou následovat knihy A Dance with Dragons a The Winds of Winter; název šestého – závěrečného – dílu ještě není stanoven.

Novináři i fanoušci se ho často ptají, co znamenají písmena R. R. v jeho jménu. George R. R. Martin jim obvykle se smíchem dešifruje ono double er jako Raymond Richard. A pak někdy dodává, že George Martin je časté jméno, jak v SF, tak i v literatuře vůbec. Protože jméno je pro spisovatele něco jako ochranná známka, která identifikuje autora a spojuje ho s jeho knihami, rozhodl se zajistit, aby právě jeho jméno mezi ostatními Georgi Martiny nezapadlo. Iniciály R. R. skutečně zapomene málokdo…

George R. R. Martin nyní žije v Santa Fé v Novém Mexiku, jeho koníčkem je historie, pomáhá svým fanouškům třeba i s heraldikou Sedmi království – prostředí, ve kterém se jeho Písně ledu a ohně odehrávají. Magii používá střídmě, nelíbí se mu fantasy přecpané kouzly a čarováním – je přesvědčený, že jejich nadužívání je čtenářům může znechutit. A – sám zběhlý ve tvorbě scénářů – také uvažuje o tom, že by se z jeho cyklu mohl přihodit televizní seriál. Děj však považuje za natolik komplikovaný, že mu nedává šanci na realizaci v podobě celovečerního (třeba i vícedílného) filmu. Většinu reálií a historie Sedmi království nosí v hlavě, i když nepohrdá psanými poznámkami.

Tvůrčí ocenění:

  • 1999 Nebula Award nomination for A Clash of Kings
  • A Clash of Kings tops Locus Poll for Best fantasy Novel of 1999
  • Hugo Award, 1974 Novella: „A Song for Lya“
  • Nebula Award, 1979 Novelette: „Sandkings“
  • Hugo Award, 1979 Novelette: „Sandkings“
  • Hugo Award, 1979 Short Story: „The Way of Cross & Dragon“
  • Nebula Award, 1985 Novelette: „Portraits of His Children“
  • Daikon (Japanese Hugo) Award, 1982: Best Short Fiction in Translation, „Nightflyers“
  • Balrog Award, 1983 Fantasy Novel: The Armageddon Rag
  • Gigamesh (Spanish) Award, 1987: Best Collection/Anthology: Songs the Dead Men Sing
  • Daedelus Award for 1987: Wild Cards
  • Bram Stoker Award, 1987 Novelette: „The Pear Shaped Man“
  • World Fantasy Award, 1988 Novella: „The Skin Trade“
  • Six-time winner of the Locus Award.
  • Finalist for the 1971 John W. Campbell Award for Best New Writer in Science Fiction.
  • World Fantasy Award (Howard) finalist for 1982, 1983.
  • Finalist for the Writers Guild Award, best teleplay, anthology series, for 1986.
  • Hugo Award, 1997 Novella: „Blood of The Dragon“